Lukáš Gregor o 25fps: volný čas se mi stal cizím termínem (rozhovor)

Výjimečné internetové periodikum 25fps.cz brzy sfoukne svou první svíčku na dortu. Při této příležitosti nám jeden ze zakladatelů a současný šéfredaktor Lukáš Gregor odpověděl na několik otázek.

Internetové měsíční periodikum 25fps.cz přináší odlišný a často i odbornější pohled na dění okolo české i zahraniční kinematografie. Jednou za měsíc si můžete přečíst soubor několika článků věnovaných jednomu tématu. Zároveň však svým obsahem nekonkuruje žádnému českému tištěnému ani internetovému médiu. Myslím, že i kdybyste si přečetli všechna periodika, 25fps vám přinese vždy ještě něco navíc.

Na úvod nám Lukáši řekni něco o sobě. Studium, práce, záliby?

Zrovna se mi schyluje k ukončení pětiletého koktejlu studijních radostí z vědění a pocitů nechutě z téhož. Pokud se podaří, ověnčen titulem Mgr. se pokusím ucházet o post doktoranda na naší katedře divadelních, filmových a mediálních studií na UP v Olomouci.

Záliby byly, jsou a věřím, že budou především spojeny s audiovizuálním příjmem příběhů a s potěchou ze čtení převážně humoristických knih. Mám ale rád i „přízemnější" záležitosti jako vaření a následné pojídání pokrmů, procházku po travnatém zemském povrchu a vonící jarní vzduch a pak ten letní po dešti.

Práce je víc a víc, asi proto, že neumím najít hranici, kdy přestat přibírat další. Momentálně se starám o filmový časopis, jsem hlavním dramaturgem filmového klubu v Olomouci, píšu pravidelně do kulturního týdeníku A2, časopisu Fantom, donedávna jsem recenzoval divadelní premiéry do MF DNES, odnedávna začal přispívat do Film a doby, psát anotace na DVD vydaných Levnými knihami. Nejrůznější další aktivity, s kterými nebudu obtěžovat, jsou převážně spojené s filmem.

Máš nějaká svá vlastní režijní dílka, která bychom mohli někde zhlédnout?

Mám sice svá vlastní režijní dílka, ale k zhlédnutí vlastně zpřístupněna nejsou... Ale třeba se někdy odvážím a dám je na YouTube Ale stejně by nemusela nikoho moc zajímat. Buď jde o „závažná" témata (inspirace Lermontovovým Démonem, pocitový dokument z ústavu s lidmi s mentálním handicapem, etuda o samotě s názvem Ostrov), nebo o dějovou půlhodinovou reklamu propagující jeden nejmenovaný „myslivecký" alkoholický nápoj.

Kdy vznikl projekt 25fps a jaký byl počáteční impulz?

Impulz je starý o rok více než samotný časopis, cesta k jeho vytvoření a uchopení se totiž proměňovala až do podoby, v jaké je vidět nyní. Časopis se ale narodil v dubnu 2007 a právě teď se připravujeme na oslavy z jeho ročního bytí.

Do dalšího roku také chystáte zásadní změny, můžeš nám některé přiblížit?

Změny jsou trojího charakteru. První se týká organizace časopisu, proměny redakční struktury a práce, ale to jsou takové interní záležitosti, které by stejně asi nikoho zvenčí nezajímaly.

Druhá změna se projeví pro čtenáře zřetelně: časopis by se měl dostat do podoby, do které se promítnou jak roční zkušenosti a „osahávání" terénu, hledání cest, tak i vlastně prvotní plány. Obecně řečeno: půjde o vykrystalizování jednotlivých rubrik a o ustálení jejich koncepce. Budeme tak konečně pečlivě a (snad i) kvalitně mapovat český a světový animovaný film, reflektovat domácí studentský a amatérský film. Ubereme článků, s nimiž se mohou čtenáři setkat ve spoustě jiných časopisů a serverů - recenze na aktuální novinky v kinech. Místo toho dáme prostor zajímavým pohledům na filmy starší a pokusíme se recenzovat novinky mimo českou distribuci, protože jen tak může čtenář mít opravdu větší představu o tom, co se děje v kinematografii. Nelze si namlouvat, že do českých kin se dostane to zásadní...

A konečně třetí změny představuje „aktivní práce" 25fps, tedy podílení se na filmové výchově na středních školách (projekce, workshopy...). Plánů je dost, ale musí se jim dát přesná podoba a tohle je spíše běh na dlouhou trať.

Ne každý ví, co 25fps znamená, prozraď nám to prosím. Kdo s tímto názvem přišel a jak byl vznikající redakcí přijat?

S názvem přišla má spolužačka, spoluzakladatelka a zástupkyně Katka Šteidlová a její přítel (a náš grafik) Jirka Mühlfait. 25fps značí 25 frame per second, čili 25 obrázků za sekundu. Tolik nám jich proběhne před očima, abychom měli dokonalou iluzi pohybu...S přijetím jsme problém neměli - název je stručný, když se pochopí, tak výtečně výstižný. A kdo nepochopí, stejně si jej zapamatuje, nebo v lepším případě je nucen pátrat a pátrat...

Osobně si myslím, že již sám název 25fps naznačuje vaše zaměření a vymezení vzhledem k tištěným i internetovým médiím o filmu. Běžný filmový "konzument" nemusí spatřovat souvislost mezi názvem a filmem a podobně jej nemusí zaujmout často velmi odborné články. Nebyl to tak trochu účel?

Myslím, že tajuplnější název nebyl vymyšlen za účelem, aby odrážel ne-snadné „konzumování" našich textů, ale je fakt, že název a většina článků vybízejí k tomu, aby se čtenář filmem trochu zabýval, chtěl k němu hledat „klíč". Toto hledání se možná trochu zesílí s připravovanými koncepčními změnami. 25fps vychází na internetu, avšak jako měsíční periodikum. Poměrně netradiční způsob, na internetu chce být každý aktuální.

Jaké výhody a nevýhody má tato forma?

Z počátku jsme spíše řešili, zda dvouměsíčník nebo měsíčník. „Deník" nás nenapadl, už proto, že bychom museli mít naprosto jinou koncepci. Od začátku jsme to pojali jako periodikum, které „vychází", nikoliv se na sítích internetu neustále proměňuje. Nicméně v rubrice Aktuálně přinášíme každý den novou zprávu, někdy i více, a snažíme se nejen informovat o aktuálním dění, ale vyhledávat i zajímavé články z cizojazyčných severů a časopisů.

Výhoda měsíční periodicity je samozřejmě v tom, že se jako celek připravuje a dané číslo má nějakou svoji tvář. Nevýhoda je spíše v tom, že měsíčně připravit ty tři až čtyři desítky textů je dost náročné - a možná i pro čtenáře je všechny pojmout. Takže bych ani moc nehledal nevýhodu v tomu, že se denně neproměňujeme, ale v tom, že mám neustálé nutkání předložit čtenářům v tom čísle obrovské množství článků...

Nosíš v hlavě myšlenku o tištěné formě 25fps.cz?

Ano, od samého začátku, i proto je takto časopis koncipovaný - a je to také jeden z důvodů, proč nejde o internetový server, ale opravdu periodikum. Původně jsem si tak tiše říkal, že po roce bychom to mohli zkusit, ale nejenže je potřeba získat dostatečné finanční prostředky, ale hlavně: osobně si musím být jistý, že jsme již našli tu správnou cestu, kudy se ubírat. Vykrystalizování pevné koncepce a kvalitní obsah je prioritní - bez toho nemá smysl do tak náročného „podniku" jít. Ten plán ale stále žije a přál bych si, aby se opravdu časem realizoval.

Kolik členů má redakce? Spoléháte i na externisty?

Rozrostli jsme se na 21 stálých redaktorů, plus čtyři členi ve vedení a čtyři korektorské posily - dohromady tedy tým 29 lidí. Máme pak zhruba deset autorů, které lze nazvat jako externisty, protože jsme s nimi v kontaktu, jen jejich výpomoc je občasná. Zapojili se už i tři pedagogové, rád bych řady externistů rozšiřoval - a právě i z řad pedagogů a odborníků.

Máš raději tu organizačně/manažerskou práci nebo tvorbu obsahu?

Baví mě moc obojí, ale uvědomuji si i mantinely toho, když se pod skladbu obsahu mají podepsat nápady jen jednoho člověka, i proto vstupuje 25fps do nové etapy, kdy za každou rubriku bude spoluodpovědný jeden člen redakce. A organizační stránka časopisu také nabude pestrosti. Nicméně samozřejmě coby šéfredaktor nad tím vším budu muset stále bdít a zodpovídat za to.

V létě tě čekají státnice, řekl bych tedy, že vedle školy a 25fps už ti mnoho volného času nezbývá. Neříkáš si někdy „sakra, do čeho jsem se to pustil?"

Volný čas se mi stal cizím termínem, k němuž nějak nemůžu najít klíč... A i když si tu větu (jen to „sakra" nahrazuji různými synonymy) často opakuju, stejně vím, že bych si to zvolil znovu a že jsem na to množství práce nějak zvyklý. Nedokázal bych se nudit. Ale zatím bohužel moc nedokážu odpočívat. Ale práce s lidmi z 25fps mě nesmírně baví, takže si vlastně nemám proč stěžovat.

Současné číslo věnujete Arnoldu Schwarzeneggerovi, jak jej vnímáš ty?

Ačkoliv se rád dívám i na tzv. artové filmy a opravdu mi duši lahodí i depresivní existenciální výpovědi, nikdy jsem v sobě nezapřel příjemce příběhů. Arnold byl součástí mého dětství a nezřekl jsem se ho, možná i proto, že i s odstupem času vnímám ty filmy ve svém žánry za výborné. U Arnolda mě baví to, že vstřebávám tu veškerou akci a současně se dnes nad tím dobře bavím. Ale budu-li mluvit třeba o trilogii Terminátor - to je pro mě nedotknutelné. Stejně jako Poslední akční hrdina, podle mě naprosto nedoceněný (nepochopený?) film, úžasná sebereflexivní záležitost, která se slušným filmařským řemeslem komentuje Arnolda-hrdinu a Arnolda-herce a vůbec onu éru akčních hrdinů jako byl on a Stallone.

Ještě se na chvíli vrátím k tobě. Dovolím si prozradit, že jsi v době studia na gymnáziu ve Strážnici se svými spolužáky uváděl každý rok divadelní hru. Jak na toto období vzpomínáš? Čerpáš zkušenosti nabyté z těchto představení i dnes, nebo myslíš, že je zužitkuješ ve své profesi?

Vzpomínám na to hodně rád, protože nešlo ani tak moc o nacvičení inscenace a jejího předvedení, jako spíš o vytváření vzájemných vazeb mezi spolužáky ve třídě - hráli jsme tam všichni, 31 studentů! No a když jsme zjistili, že ta naše energie proniká i do řad v hledišti a líbí se, co víc si přát? S praktickým „tvořením" jsme de facto skončil, hraní divadla nechám těm, co to umí a co mají ty ambice. Mně tenkrát šlo opravdu jen o tu komunikaci mezi spolužáky a poté mezi námi a lidmi, ale bez ambice dělat divadlo. A zužitkovat? To bych třeba mohl u zkoušky...

Děkuji Lukáši za rozhovor, tobě přeji úspěšné státnice a 25fps co nejvíce věrných čtenářů!

Díky moc

Jiří Kuruc

ozzy | Sdílet