Ministr kultury na festivalu v Karlových Varech: Filmy i lidská práva

Daniel Herman působil jako katolický kněz na Lince pomoci v krizi při Policejním prezidiu ČR, v roce 2007 požádal papeže o uvolnění z duchovních závazků a bylo mu vyhověno. Od roku 2014 je ministrem kultury České republiky. Na filmovém festivalu si užil nejen filmy, ale rovněž podpořil duchovní hnutí Falun Gong, které v Číně čelí brutálnímu pronásledování ze strany komunistického režimu.

Jak se Vám v Karlových Varech líbí, jezdíte na filmový festival každý rok?

Na filmový festival do Karlových Varů jezdím pravidelně a rád, líbí se mi tady, protože je to svátek především českého filmu. Je to největší filmový festival u nás a zároveň představuje možnost setkat se s mnoha lidmi a to nejen z oblasti kinematografie. Jsem potěšen, že mám tu možnost zde opět být a užívat si atmosféru svátku filmu.

Je středa 5. července, jaké filmy jste doposud viděl?

Stihl jsem řadu filmů, do dnešního dne mne asi nejvíc oslovil izraelsko-německý film Cukrář (The Cakemaker), který se dotkl mnoha oblastí života izraelské a německé společnosti a pokládám ho za excelentní sondu do nelehkých témat lidského života. Velmi se mi líbil dokument Olgy Sommerové o Soně Červené. Na příběhu významné dámy české kultury je ukázána složitost dvacátého století i veškerých politických souvislostí. Dále jsem viděl dokumentární film Austerlitz, akční Baby Driver, Juze, nebo snímek Menashe.

Film mám rád. Snažím se využít možností, které tu jsou, protože normálně nemám tolik času chodit na filmy do kina. Těším se na další snímky, včetně digitalizovaného Obchodu na korze. Tak snad se mi podaří ještě několik dalších pěkných filmů tady ve Varech navštívit.

Jste v Karlových Varech po celou dobu festivalu?

Po celou dobu úplně ne, vracel jsem se ze zahraniční cesty z Japonska, takže na zahájení jsem tu nemohl být. Jsem tu od sobotního večera a hodlám tady být až do konce.

Dlouho se mluví o možné rekonstrukci hotelu Thermal, v jaké je to fázi?

Rekonstrukce hotelu Thermal je připravená. Spravuje ho ministerstvo financí, hotel se nachází v památkové zóně. Je zde potřeba respektovat řadu pravidel památkové péče. Rozhodli jsme se na základě odborných analýz, že není nutné hotel považovat za památku, protože ochrana vyplývající z památkové péče je dostatečná. Hotel je velmi důležitým prvkem festivalu, a proto bude plánovaná rekonstrukce tento úkol výrazně zohledňovat.

Jak se Vám letos líbilo vyhlášení Českého lva, já jsem třeba byla zklamaná, že ani jednu cenu nezískal film Anthropoid a na celé čáře zvítězil film Masaryk.

Já bych o zklamání určitě nemluvil. Hodnocení je třeba vzít jako fakt. Jistě Anthropoid i Masaryk si zasloužili ocenění, ale samozřejmě záleží na porotě, k jejich hodnocení se nechci vyjadřovat. Viděl jsem oba filmy a oba pokládám za velmi dobře zpracovanou sondu do naší novodobé historie, která ukazuje určité dějinné milníky cestou srozumitelnou a přijatelnou pro široké publikum a jsem rád, když filmy tohoto typu získávají ocenění.

Byl jste se podívat na natáčení filmu Anděl Páně 2 režiséra Jiřího Stracha, co natáčení filmového Anthropoidu?

Byl jsem se podívat na Andělu Páně 2, natáčení jiných historických filmů jsem zažil také, ale vznik snímku Anthropoid jsem neviděl. Natáčení Anděla Páně 2 jsem zažil v závěrečné části, ta se rodila ve filmových ateliérech na Kavčích horách v České televizi. Velmi se mi ten film líbil, ukazuje tématiku spojenou s naší kulturou a tradicemi a podle mě je to velice vhodná cesta. Pan režisér Strach velmi dobře přibližuje určité momenty naší kultury současnému publiku.

Co to máte na krku za přívěsek?

Dostal jsem ho na stánku Falun Gong, což je duchovní společenství, které se rozvíjí v řadě asijských zemí, bohužel v Čínské lidové republice čelí toto společenství velmi tvrdému pronásledování ze strany komunistického režimu. Hodně se zabývám otázkou lidských práv a považuji za důležité podpořit iniciativy, které se snaží upozorňovat na potlačování lidských práv, v tomto případě dokonce velmi brutálním způsobem odebíráním orgánů, s kterými je pak obchodováno. To považuji za velmi neetické, proto jsem pokládal za důležité stánek Falun Gong na karlovarském festivalu navštívit a rovněž podpořit svým podpisem.

Napadá mě tu i výstava Body the Exhibition, která je momentálně v Praze. Pro mě je zrůdná.

Souhlasím s Vámi, tuto výstavu považuji za velmi neetickou, není známo, že by lidé, jejichž těla jsou takto vystavována a používána ke komerčním účelům, s tímto souhlasili a plně se ztotožňuji s postojem starosty Prahy 7 panem Janem Čižinským, který žádá jejich pohřbení. Je to rozhodně neetický způsob nakládání s lidskými ostatky.

Jak jako ministr kultury podporujete filmaře?

Film pokládám za rodinné stříbro České republiky a velmi důležitou součást naší kultury. Pro příklad Vám uvedu rok 2005. V tomto roce hospodařil Státní fond kinematografie s rozpočtem 58 milionů korun na rok, v letošním roce je to miliarda a dvě stě milionů. Z toho je 800 milionů na pobídky a 200 milionu na mandatorní výdaje, 200 milionů na takzvané parafiskální (mimorozpočtové) zdroje ze vstupenek a z reklamy – a to dohromady tvoří onu sumu. Filmové pobídky jsou velmi důležité jako pozvánka pro zahraniční filmové společnosti, které u nás natáčejí. Po vyúčtování a kontrole, že ony prostředky byly skutečně proinvestovány v České republice, se jim oněch 20 procent nákladů vrací. Obrazně řečeno - oni nám sem přinášejí ošatku plnou jablek a tři jablka se jim z toho vrací nazpět.

Je to velice důležité, protože to zároveň podporuje zaměstnanost v regionech, s filmem je totiž spojena celá řada doprovodných zaměstnání. Pokládám to za významný přínos i po ekonomické stránce, protože z investice 800 milionů korun přichází České republice nazpět zhruba 3 miliardy.

Jak je na tom film s porovnáním s jinými oblastmi kultury?

Miliarda je samozřejmě velká částka, jen se nedá úplně říct, jestli je větší nebo menší, než ty obnosy, které dostávají jiné oblasti kultury. Například oblast památkové péče je velmi nákladná, do té samozřejmě jde ohromné množství prostředků na obnovu památkového fondu. A když to spočítáme i dohromady s evropskými fondy… opět budu-li porovnávat s dobou před deseti lety- tehdy Národní památkový ústav, který je největší z našich příspěvkových organizací, hospodařil se 400 miliony korun a letos se 4 miliardami, včetně zmíněných evropských fondů. Ale nedá se říct, zda je to víc nebo míň, snažíme se dávat tolik, kolik je potřeba. V tomto případě je miliarda a 200 milionů korun pro film částkou odpovídající. Další oblastí, která dostává velkou částku, jsou divadla. Celkově tvoří rozpočet našeho ministerstva zhruba 13 miliard korun.

A mandatorní výdaje? To jsou finance, které se ze státního rozpočtu dávají Státnímu fondu kinematografie na podporu českého filmu. 200 milionu korun jde z parafiskálních (mimorozpočtových) zdrojů, jsou to peníze z reklamy, ze vstupenek. Stejnou částku dodává stát z rozpočtu- k tomu se stát zavázal zákonem. Dohromady jde tedy o 400 milionu korun, které jsou jistotou pro fungování Státního fondu kinematografie na rok.

Karolínka | Sdílet