Šárka Vojtková: po Dědictví jsem měla točit dál
Postavu Irenky si bezpochyby vybaví každý, kdo viděl film Dědictví, aneb Kurvahošigutntag. Jak vidí svou postavu Šárka Vojtková s odstupem času?
Ačkoliv je hlavním cílem Filmovek hledat a mapovat místa, která se mnohdy nezapomenutelně zapsala do historie především české filmové tvorby, vítaným zpestřením je zajisté setkání s některým z herců. Zvláštní nádech mimořádnosti pak má povídání s těmi, jejichž filmová kariéra je už dávnou minulostí, či kteří jen jakoby mimochodem zazářili v jedné, dvou rolích a od filmových kamer, reflektorů a klapek se vrátili zpět k běžným civilním starostem.
Mezi takové patří i Bohušova (Bolek Polívka) „masérka“ Irenka, kterou si zahrála Šárka Vojtková. Tu si bezpochyby okamžitě vybaví každý, kdo si vzpomene na jednu z našich nejúspěšnějších porevolučních komedií, film Dědictví, aneb Kurvahošigutntag.
Šárka Vojtková dnes žije a podniká v Brně a s Filmovými místy se ochotně podělila o svoje názory a vzpomínky.
Stály u vaší kolébky štědré sudičky?
Možná ano, možná ne, kdo ví… Ve svém životě jsem zažila mnoho velmi krásných, ale i mnoho těžkých okamžiků. To, o čem jsem v životě snila a toužila, jsem si musela vydobýt vlastní pílí. Když něco hodně člověk chce, může toho dosáhnout. Třeba to bude stát mnoho trpělivosti, velkou dřinu, opravdový boj a hodně času, ale jde to. Neexistují neuskutečnitelné sny, máme pouze omezené vnímání toho, co je uskutečnitelné. Musím se přiznat, že štěstí mě v mém životě stále následovalo, tak u kolébky snad sudička přece jen stála.
Byla jste jedničkářka?
Jedničkářka zrovna ne, dvojek se mi objevovalo celkem dost, ale vzdělání jsem brala naštěstí velmi vážně.
Říká se, že má-li člověk uspět, měl by hořet. Evidentně jste měla v životě úspěch. Cítíte v sobě žár, plameny? Úspěch…
Úspěch je zřejmě do značné míry otázkou toho, abychom vytrvali, zatímco ostatní to už vzdali. Úspěch vám dá v životě mnohé, ale nikoliv to co láska. Ale teď vážně. Za vše, čeho jsem ve svém životě dosáhla, vděčím lidem s velkým srdcem a krásnou duší, kteří mi byli a jsou na blízku a vždy mě podporovali, ať už to bylo v uměleckém sektoru nebo podnikatelském. Plameny? Ty v sobě stále cítím.
V které roli jste pro muže nejpřitažlivější?
Já sama se cítím nejpřitažlivější pro muže, v roli tajemné ženy. Toužím, aby sám našel a poznal mou pravou tvář a duši a byl ji okouzlen.
Příroda?
Čím dále tím víc si uvědomuji jak je pro mne důležitá!
Co pro Vás znamená svědomí?
Svědomí je o tom, co jsem způsobila, nebo mám v úmyslu způsobit, uvědomuji si, jak moc zodpovědnosti je v tom slově, je těžké se k němu vyjádřit. Celý svůj život jsem se snažila dělat vše, aby mé svědomí bylo stále čisté.
Jak jste se vlastně dostala k tak přelomovému filmu, jako byl Chytilové film „Kurva hoši Guten Tag“?
Vyrůstala jsem už od školy k hereckému vyjádření, byla jsem na premiantkou a na školních akcích jsem recitovala poezii, vztah k dobré poezii mi dodnes zůstal. Během dospívání do mého života vstoupil big beat, nějaký čas jsem působila s úspěšnou rockovou kapelou. Jeden čas jsem se podílela nejen jako model na propagačních materiálech, našli by jste mne na plakátech Starobrna, ale také jsem pózovala na řadu dalších reklam. V té době režisérka Chytilová uspořádala v Brně konkurs na herečku pro svůj film a můj fotograf mne tam doslova přivlékl, tak se stalo, že jsem získala tu roli. Pokud se vrátíte do těch let, paní režisérka Věra Chytilová byla garantem kvalitní filmařské práce a herecké partnerství s panem Boleslavem Polívkou, Dášou Veškrnovou, Arnoštem Goldflamem, Zdeňkem Junákem, Mirkem Donutilem a řadou dalších, to byl splněný dívčí sen.
Jak se s paní Chytilovou známou svým dosti diktátorským přístupem k práci, točilo?
Myslím, že jsem od počátečně rozzářených očí naivního děvčátka které se dostalo k filmu, do profesionální party velmi rychle zapadla. Všichni se ke mně chovali kolegiálně, a paní režisérka byť je tím pověstná tak na mne nikdy nezvýšila hlas. S Dášou Veškrnovou jsme si občas vyrazily jen tak na plovárnu, ale neměla tam nikdy moc klidu, byla velmi populární a fandové byli na každém kroku.
Proč jste ve filmové branži nepokračovala?
Zase bychom se museli vrátit do těch let, nedovedete si představit, co se stalo po premiéře filmu „Kurva hoši Guten Tag“. Najednou z veselé sebejisté téměř neznáme Šárky, se stala celorepublikově proslavená Irenka. Vyjít na ulici byl stresový zážitek, všichni se za mnou otáčeli, vůbec jsem na to nebyla připravená. Při natáčení exponovaných scén filmu, mi bylo jasné, že to zrovna není moje parketa, ale točila jsem s již výborným kamarádem Bolkem Polívkou, který k tomu přistupoval s bezprostředním humorem a paní Věra Chytilová to brala jako samozřejmost. Moje rodina mně připravila bezproblémové dětství i dospívání a život „Irenek“ mi byl na hony vzdálen.
Najednou jsem byla pro celou republiku ta IRENKA!!! Sexuální symbol v nepříliš lichotivém světle. Musím přiznat, že jsem to nezvládla. Přišla řada lukrativních nabídek na další natáčení, ale já vše odmítla, když se můj přítel vypravil za prací do Itálie, využila jsem to a odcestovala s ním. Dnes vím, že jsem měla točit dál, abych prosadila jméno Šárka Vojtková a Irenku odsunula jen na jednu z rolí v zdařilém filmu. Tak jak je to ve vší skromnosti, v případě Salmy Hayek, Sharon Stone, Markéty Hrubešové a dalších dám, které režiséři ve svých filmech svlékly.
A co další filmové nabídky?
Už je to řada let a k žádnému konkrétnímu jednání s producenty nedošlo, protože jsem ústní nabídky na natáčení okamžitě téměř hystericky zamítala. Byla jsem opravdu ze situace, v které jsem se ze dne na den octla, příliš zděšená.
Itálie byla tedy pro vás jakýmsi útočištěm?
Itálii jsem brala jako dočasné místo ke klidnému životu, jsem zvyklá vše dělat pořádně, tak jsem věnovala dost času profesionálnímu studiu italštiny, tohoto zpěvného a příjemného jazyka, měla jsem možnost nahlédnout do světa módního a textilního průmyslu a podílet se na několika módních kolekcích. Poté jsem se začala intenzívně věnovat stylistice a kosmetice. Připravovala jsem se tak podvědomě na návrat domů, zvažovala jsem otevření kosmetického salonu v Brně. Již od dívčích let jsem se zájmem sledovala světové módní trendy a dívky v Itálii, které neprošly nešťastným obdobím socialistické kultury mne potěšily tím, jak na sebe dbají.
Po návratu domů jsem si uvědomila, jak u nás nadlouho byl poškozen běžný společenský život, kultura odívání a celkové vizáže u žen i u mužů. Jako každá dívka, jsem snila o tom, že budu vlastnit svůj salon krásy a tak se nakonec i stalo. Od salonu krásy už jen krok k vybudování lékařského centra, které nabízí služby stomatologie, plastické chirurgie, estetické medicíny, dermatologie, ORL a další.
Jsem si vědoma, že to byl velmi riskantní krok. Já si ale myslím, že člověk ve svém životě má mít odvahu riskovat. Jsem zpětně ráda, že jsem v sobě tu sílu našla, jsem totiž přesvědčená, že největšímu riziku bych se v životě vystavila, kdybych nic neriskovala. Člověk, který v životě neriskuje, ničeho nedosáhne, nic nezažije, nic necítí, nic zásadního nezmění a jeho život je prázdný. Nakonec i to nejdůležitější co nás v životě může potkat, je láska, a láska bez rizika, to neznám.
Vrátila jste se do Brna, jaký máte vztah k tomuto městu?
V Brně jsem se narodila, mám tu rodiče a přátele, Brno vždy zůstane v mém srdci na prvním místě.
Jaká je vaše dnešní šance ve filmu?
Dnes film určitě, proslýchá se, že se Bolek vrací k tématu svého úspěšného filmu a chystá se natočit pokračování osudů postav z filmu. Já se na případné natáčení těším, mluví se mlhavě i o roli v seriálech, které točí ČT. Ráda se před kameru vrátím, jsem tomu tak trochu sama sobě dlužná. A jsem také přesvědčena, že mi zůstala mezi lidmi řada příznivců z doby mých filmových začátků.
Steev |
