Anatomie zrady Emanuela Moravce - vlastence, který se stal symbolem kolaborace s nacisty

Dvoudílný historický film se věnuje nejdramatičtějšímu období ze života plukovníka Emanuela Moravce (1893–1945), jedné z nejrozporuplnějších osobností moderních domácích dějin. Pozornost si získal jako přední český politik a voják z povolání, teoretik válečnictví a ceněný publicista. Coby horlivý vlastenec bojoval v československých legiích. Poté se ale stal symbolem české kolaborace s nacisty. V roli Emanuela Moravce se objeví Marián Labuda ml., který i vzhledem odpovídá svému historickému předobrazu, a režie se ujal Biser Arichtev, který je podepsaný pod třemi sériemi První republiky a populárním Vyprávěj. Televizní film vznikl podle námětu a scénáře zkušené autorské dvojice Lucie a Josefa Konášových. Projekt vznikl v koprodukci České televize a společnosti Rolling Media. Osudem Emanuela Moravce se již zabýval i hraný dokument Apoštol národní zrady režiséra Petra Lokaje.

Představme si společně hlavní aktéry a přibližme si jejich životní příběhy:

Plukovník Emanuel Moravec byl legionář a prvorepublikový důstojník, který díky své pracovitosti, ambicióznosti a rozsáhlé publikační činnosti v oboru teorie vojenství rychle stoupal armádní hierarchií. Oceňován byl i prezidentem T. G. Masarykem, u jehož rakve v roce 1937 držel čestnou stráž. Horlivý zastánce ozbrojené obrany proti nacistickému Německu se v průběhu mnichovské krize dostal do ostrého konfliktu s prezidentem Benešem a následně byl propuštěn z armády. Potřeba peněz, která ho provázela po celý život, zklamání z postupu demokratických politiků, touha po moci i probuzený obdiv k nacistické diktatuře, to vše ho přivedlo „na druhý břeh“. Jako novinář a ministr školství a lidové osvěty se stal nejvíce nenáviděným kolaborantem a zrádcem našich novodobých dějin. Zastřelil se v den, kdy vypuklo Pražské povstání, během cesty za K. H. Frankem. Automobilu, v němž seděl Moravec, během cesty v Chotkově ulici došel benzin, a tak řidič vystoupil. V tom okamžiku Moravec vytáhl z kapsy revolver a v kabině auta se 5. května 1945 zastřelil.

Moravec byl za svého života třikrát ženatý a narodili se mu tři synové. Jeho první ženou byla Ruska Helena Beková, se kterou se seznámil během svého pobytu v Rusku v Československých legiích a se kterou se oženil v lednu 1920, kdy s ním ve svých sedmnácti letech čekala prvního syna Igora. Později se jim narodil ještě druhý syn Jurij. Roku 1927 byl Moravec přeložen a stal se velitelem 1. polního praporu 24. pěšího pluku ve Znojmě. Zde se dostalo jeho manželství do krize. Moravec byl převelen na Slovensko do Michalovců, kde se seznámil s Ilonou Emmou Pavlou Szondyovou, která byla o 21 let mladší než on. V roce 1932 se rozvedl se svou první manželkou a téhož roku se oženil s osmnáctiletou Szondyovou, která se stala matkou jeho třetího syna Emanuela Pavla. Ve filmu si ji zahrála Rebeka Poláková.

Třetí manželkou kolaboranta Emanuela Moravce se stala Jolana Emmerová. Původně byla služkou Moravcovy druhé ženy Pavly a stejně jako ona pocházela z východoslovenských Michalovců, ve kterých Emanuel Moravec sloužil na přelomu dvacátých a třicátých let. Podobně jako u předchozích manželek se stala Moravcovou milenkou ještě jako velmi mladá, konkrétně v šestnácti letech. Svatba se však konala až ke konci roku 1942, tedy po jejím dovršení jedenadvaceti let. Po válce zmizela z Prahy do rodných Michalovců. Ve filmu ji ztvárnila Dana Droppová, která se již objevila v pohádce Hodinářův učeň jako hodinářova dcera Laura, o jejíž ruku usiluje učeň Urban.

Nejstarší syn Igor Moravec po rozvodu rodičů zůstal spolu s bratrem Jurijem v péči matky, ale otec se o oba nadále staral. Pod jeho vlivem studoval na vojenském gymnáziu a připravoval se na kariéru v československé armádě. Po otcově názorovém veletoči se ale i on přihlásil k německé národnosti a narukoval do Wehrmachtu, a to dokonce k jednotce SS. Na konci války byl zajat Rudou armádou, následně uprchl a pod změněnou identitou se skrýval v Československu. Jeho totožnost však byla prozrazena, byl zatčen, přičemž při zatýkání postřelil dva příslušníky policie, jeden zemřel v nemocnici, druhý měl čistý průstřel stehna. Odsouzen a popraven byl v roce 1947. Tomu propůjčil svou tvář již ostřílený herec Filip Březina, kterého známe např. ze snímků Zlatý podraz (basketbalista František Prokeš), Zahradnictví (dospělý Karlík), Špunti na vodě (Tomáš), Princip slasti (zeť mjr. Seiferta Lubor), Pepa (spolužák Šinágl) nebo Život a doba soudce A. K. 2 (obžalovaný Roman Šimáček).

Prostřední syn Jurij Moravec začal také studovat vojenské gymnázium, ale později přestoupil na hospodářskou školu, kterou nedokončil. Přešel na Německou akademii výtvarných umění, kde přijal říšské občanství. V roce 1942 byl odveden do Wehrmachtu. Sloužil na východní i západní frontě, kde na podzim 1944 padl do zajetí. Krátce sloužil v polské zahraniční armádě, ale nakonec byl na konci války předán do Prahy jako válečný zajatec. Přes řadu uznaných polehčujících okolností byl lidovým soudem odsouzen na sedm let vězení. V roce 1957 mu bylo povoleno vystěhování do SRN. Na televizních obrazovkách se v této roli ukáže Oskar Hes, známý z minisérií Pustina (Filip Paskowski), Dukla 61 (Petr Šlachta) a Rédl (Honza Frim mladší).

Nejmladší syn Emanuel Pavel Moravec byl na rozdíl od starších bratrů po rozvodu rodičů svěřen do péče otci, ale po matce získal říšskoněmecké občanství. Stal se tak členem Hitlerjugend a otec ho poslal do prestižní německé nacistické školy NAPOLA (Nacionálně-politický výchovný ústav), kterou studoval v Reichenau a Klotzsche u Drážďan. Zemřel v jedenácti letech v srpnu roku 1944 během spojeneckého náletu na Salzburg, ve kterém se v té době náhodou nacházel. Moravce juniora ztvárnil představitel "prvorepublikového" Jakuba Valenty, syna Vladimíra a Kláry Valentových, Matyáš Kovář.

Plukovník Jaroslav Hrbek původně studoval na české technice chemické inženýrství, ale po vypuknutí 1. světové války musel narukovat do armády jako jednoroční dobrovolník. V srpnu 1915 byl na východní frontě zajat a o necelý rok později vstoupil do srbské dobrovolnické divize, se kterou prodělal krvavé boje v Dobrudži. Po návratu do Ruska vstoupil v lednu 1917 do Československých legií. Po válce působil na ministerstvu národní obrany a poději ve Vojenském technickém ústavu. Z legií se znal s Emanuelem Moravcem a až do roku 1939 se s ním přátelil. Po zřízení Protektorátu se zapojil do odboje a v letech 1942 až 1945 byl proto vězněn v nacistické káznici. Po válce byl povýšen do hodnosti divizního generála, po roce 1948 byl penzionován a pronásledován. "V jeho kůži" se ocitne Ondřej Vetchý.

Jan Rys-Rozsévač, vlastním jménem Josef Rozsévač, byl novinář, jeden z nejzarytějších českých fašistů a člen fašistické organizace Vlajka. Své extremistické názory publikoval pod pseudonymem Jan Rys. Po vzniku Protektorátu, kdy se čeští fašisté neúspěšně pokusili převzít moc, se stále snažil přesvědčit okupanty, že čeští fašisté jsou pro ně jediní správní představitelé českého národa, například i rozsáhlým konfidentstvím. To také české fašisty přivedlo do konfliktu jak s protektorátní vládou, tak i s Emanuelem Moravcem, kterého považovali za bezpáteřního obraceče kabátů. Nacisté ale vsadili na programovou kolaboraci a Rozsévač byl za své útoky na Moravce do konce války internován v koncentračním táboře Dachau. Roku 1946 byl odsouzen k trestu smrti a popraven. Do své filmografie si tak další negativní roli připíše Jiří Vyorálek, dvojnásobný představitel Klementa Gottwalda i vždy neoblíbenějšího Jaroslava Valenty.

Antonín Pešl za 1. světové války zběhl na italské frontě z rakousko-uherského vojska a stal se jedním ze zakladatelů Československých legií v Itálii. Byl členem československé delegace na mírové konferenci v Paříži, za první republiky psal do novin a působil v redakci Národního osvobození. Jako bývalý legionář se mezi válkami přátelil s Emanuelem Moravcem. Po zřízení Protektorátu byl spolu s Jaroslavem Hrbkem mezi prvními, kdo odhalili Moravcovo přibližování se k nacistickému Německu. Po německé okupaci se ihned zapojil do odboje a stal se i členem jeho vrcholného ilegálního orgánu - Ústředního vedení odboje domácího. V září 1940 byl zatčen, mnohokrát vyslýchán, ale nikoho ze svých kontaktů neprozradil. Popraven byl na konci roku 1942. Dalším jménem do skvostné herecké sestavy je Ondřej Malý.

Fiktivní postava sympatického pražského Němce Waltera Gretzkého, bývalého studenta Emanuela Moravce, má v celém příběhu roli ďábla Mefistofela. Je to právě on, kdo přichází za Moravcem s první nabídkou, aby začal znovu publikovat své názory, a otevře mu dveře k zajímavým kontaktům. Zosobňuje ryzí pragmatické zlo, které se do poslední chvíle tváří laskavě a rozumně. Vtáhne Moravce do hry a v okamžiku, kdy už jej nepotřebuje, ho odvrhne a nechá napospas osudu. Je to postava smyšlená a nemá skutečný předobraz. Faktem ale je, že se dochovaly neurčité vzpomínky pamětníků týkající se jakéhosi Moravcova bývalého studenta německé národnosti, který se na Moravce údajně obrátil na jaře 1939 z pověření Abwehru (vojenské rozvědky) s nabídkou spolupráce s okupační mocí. Nacistickou uniformu si oblékl Vladimír Polívka, který tentokrát překvapivě nestojí na straně dobra.

Vrcholný představitel Třetí říše Reinhard Heydrich byl nejbližší spolupracovník říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera i Adolfa Hitlera. Od roku 1931 byl členem NSDAP a SS, ve které začal velmi rychle stoupat, zejména díky svým organizačním schopnostem, tvrdosti a téměř fanatickému nacistickému přesvědčení. Byl jedním z hlavních autorů tzv. konečného řešení židovské otázky, která vzala život milionům lidí. Po problémech okupačního režimu v Protektorátu byl na podzim 1941 jmenován zastupujícím říšským protektorem a hned po nástupu do funkce se uvedl vyhlášením stanného práva a rozsáhlými popravami dopadených odbojářů. To vedlo exilovou vládu k rozhodnutí vyslat do protektorátu parašutistickou skupinu Anthropoid, která na něho provedla atentát. Heydrich zemřel na následky utrpěného zranění v červnu 1942. Byl nejvyšším představitelem Třetí říše, který byl zabit během odbojové akce. Německý rodák Detlef Bothe si říšského protektora zahrál již potřetí. Stejnou postavu ztvárnil již ve filmem Lidice a Anthropoid.

Karl Hermann Frank byl karlovarský knihkupec, který se od vzniku Československa aktivně snažil napomoci odtržení Sudet a jejich připojení k Německu. Později vstoupil do SdP (Sudetendeutsche Partei), za kterou byl v roce 1935 zvolen do československého parlamentu. Již jako vrcholný člen SdP se velmi iniciativně zapojil do procesu rozbití Československa, za což byl pak oceněn udělením vysoké hodnosti v rámci SS, ale také funkcemi v Protektorátu Čechy a Morava. Zde vykonával funkci jak vyššího velitele SS a policie, tak státního tajemníka v úřadu říšského protektora. Byl zastáncem tvrdého postupu proti českému obyvatelstvu a v srpnu 1943 se stal německým státním ministrem pro Čechy a Moravu, tedy nejvyšším představitelem říše v protektorátu. V roce 1946 byl v Praze lidovým soudem odsouzen k trestu smrti a veřejně popraven oběšením. K. H. Franka ztvárnil André Hennicke.

V rolích prezidentů Edvarda Beneše a Emila Háchy se představí ikony československého filmu Viktor Preiss a Milan Kňažko. V dalších rolích se objeví Pavel Kříž, Antonín Procházka, Jiří Hána, Milan Němec, Jan Novotný nebo Vítězslav Jandák, jehož syn je producentem snímku.

Natáčelo se na mnoha místech v České republice. Rodinu Moravcových tvůrci ubytovali do filmařsky velmi oblíbené vily v Hýskově na Berounsku, kde se již natáčely snímky jako Saturnin, Zlatý podraz, České století, Zločin v Polné nebo Všichni moji blízcí.

Kanceláře prezidentů Beneše i Háchy si filmaři vytvořili v interiérech zámku Libochovice. Natáčelo se i v Praze, konkrétně např. v Nostickém, Petschkově a Černínském paláci, dále ve vile Lanna, na Vyšehradě, u Vltavy, na Malostranském náměstí, ve skanzenu Řepora nebo v památníku na Vítkově.

Některé válečné scény se natáčely i ve vile v Brandýsku, kde se ve třetí sérii První republiky schovával trenér a vrah Jindřich Koucký v podání Petra Stacha, a v oblíbeném Žatci.

Premiéra: 26. dubna a 3. května 2020 ve 20:00 na ČT 1.

trempík | Sdílet