Notre-Dam v plamenech: příběh děsivého požáru

O Velikonocích roku 2019 vypukl na střeše pařížského chrámu Matky Boží požár. Světově proslulá katedrála Notre-Dame, útočiště ošklivého Quasimoda a překrásné srdce Paříže, byla postavena mezi lety 1163-1345 a patří mezi nejvýznamnější památky evropské středověké architektury. Příběh děsivého požáru, při němž shořela celá centrální věž pro filmové plátno zaznamenal režisér Jean-Jacques Annaud (Jméno růže, Sedm let v Tibetu, Nepřítel před branami).

Jedna nešťastná náhoda za druhou

Požár byl zjištěn na začátku mše o Velikonočním pondělí v půl sedmé odpoledne, hasiči ale dostali upozornění až o půl hodiny později. Od toho okamžiku začal neúprosný boj, ve kterém se zdálo, že vše směřuje k neodvratné katastrofě. Šlo o první pracovní den nové protipožární hlídky, když se spustil alarm o detekci požáru. Člen nové hlídky nikdy katedrálu nenavštívil. Neznal ji. Když se spustil alarm a objevil se pro něj nerozluštitelný kód, zavolal svému šéfovi. Ten však nebyl v dosahu. Hovor se uskutečnil až o 15 minut později. Strážce ve službě, přes rozhovor v praskající vysílačce, rozuměl, že má zkontrolovat půdu sakristie. Jenže požár vypukl v podkroví hlavní lodi. To byl jen začátek ohromující řady nehod.

Film není zamýšlen jako investigativní detektivka, spíše vychází z obecně známých faktů a skládá poctu mladým hasičům, kteří se nebáli na místě s ohněm bojovat.

Hasiči byli dvě mladé ženy a dva mladí muži, z nichž dva z nich jeli k požáru úplně poprvé. Přijeli v hasičském voze velkém necelých 7 metrů k požáru, který měl 122 metrů. Měli žebřík a hadice o malém průtoku.

„Když jsem je v rámci natáčení potkal, zaujala mě jejich skromnost a pokora. Zjistil jsem, že žádný z hasičů není pyšný nebo vychloubačný. Všichni nasazují své životy pro ostatní, podstupují neuvěřitelná rizika, denně se setkávají s nebezpečím a smrtí, ale necítí se kvůli tomu slavní. Připomněli mi doktrínu pařížských hasičů: riskovat své životy, abychom zachránili jiné životy. Namítl jsem, že Notre-Dame je jen památka z kamene. Odpověděli, že jejich vlastní životy jsou nedůležité ve srovnání s tisíciletými kameny v jedné z nejreprezentativnějších svatyní na světě. Vyprávěli mi o tom, jak poté, co se po kolena brodili vodou zatopenými chodbami, litovali, že jim bylo zakázáno přibližovat se k plamenům. Jejich obleky jsou navrženy tak, aby vydrželi teploty až 700°C. Ale promočení a vystavení skoro dvojnásobné teplotě by znamenalo, že by se doslova „uvařili ve vroucí páře“. Toho 15. dubna byla teplota v místě požáru přes 1200°C. Když jsem je poslouchal, plně jsem si uvědomil, jaké utrpení tato operace vlastně byla. Nesnesitelné vedro, výpary, 40 kg vybavení na zádech, 15 kg hadic, helmy a respirátory. A to vše na místě s neuvěřitelně úzkými průchody v horní části katedrály. Méně než 50 centimetrů na šířku, “ dodává režisér snímku Jean-Jacques Annaud.

Natáčení předcházela pečlivá příprava, bylo nutné najít vhodné lokace

Filmaři nejprve vyhledávali a navštěvovali katedrály ve stejném slohu. Katedrála svatého Štěpána v Sens, jedna z prvních gotických katedrál byla vzorem pro Notre-Dame v Paříži, bazilika Saint-Denis, postavená ze stejného vápence, katedrála Notre-Dame v Amiens (cca 90 km severně od Paříže) a zejména katedrála sv. Štěpána v Bourges – prostudování jejich interiéru filmařům velmi pomohlo. Umožnily se co nejvíce přiblížit realitě: dveře, točitá schodiště, boční lodě, kaple, sochy, římsy, galerie. Byl sestaven obrovský katalog možných míst natáčení, poté bylo nutné vymyslet, jak toto gotické puzzle sestavit tak, aby odpovídalo celkové vizi Notre-Dame ve filmu.

Také bylo nutné využít kulisy. „Potřebovali jsme prostory, které byly dostatečně velké, aby se tam vešly kulisy 24 až 30 metrů vysoké. Většina kulis navíc byla určena k úplnému spálení! Byli jsme rozhodnuti točit ve Francii, ale faktem je, že ani jedno studio nemá pro tento projekt potřebné zázemí. Měli jsme dvě možnosti: Cité du Cinéma v Saint-Denis a Bry-sur-Marne. V Saint-Denis jsme točili interiéry a v Bry venkovní záběry. Hodně jsem těžil z mimořádného know-how Jeana Rabasse, zkušeného vedoucího výroby. Jean pracoval na několika filmech Jeana-Pierra Jeuneta a také pro Bernarda Bertolucciho a Romana Polanskiho. Byla to výzva, ale prostě jsem věděl, že film musí být realizován na správném místě. Tam, kde byla katedrála Notre-Dame postavena."

Některé scény se také točily na náměstí před Notre-Dame, filmaři zabrali část čtvrti a okolní ulice. Některé záběry, ovšem s daleko omezenějším štábem, vznikly dokonce uvnitř samotné katedrály.

Celý snímek se odehrává v prostorách katedrály za účasti hasičů a i když divák ví, jak film dopadne, je vtažen do děje a zcela pohlcen v podstatě jednoduchým příběhem. Zvláště silný dojem vyvolává modlitba davu shromážděných okolo katedrály za její záchranu. Notre-Dam v plamenech rozhodně stojí za shlédnutí.

Film dokáže udržet diváka v napětí po cele dvě hodiny, odvíjí se svižným tempem. Obrazy, které se střídají před našima očima jsou plné dynamiky a zvratů. Autentické je také zachycení hasičů a pracovníků katedrály při záchraně uměleckých děl. Zvláště emotivní je boj o zachování trnové koruny, symbolu Ježíše.

Snímek je v kinech od 21.4. 2022

Karolínka | Sdílet